Úvěr lze charakterizovat jako návratný peněžitý vztah. A to vztah mezi věřitelem (ten, kdo poskytuje konkrétní hodnotu financí) a dlužníkem, který je ochotný v průběhu doby splácení nebo po její uplynutí zaplatit úrok. Výjimkou jsou takzvané krátkodobé úvěry, při kterých je doba splatnosti několik dní. V takovém případě se úrok neúčtuje.

I když se může zdát, že jsou banky jediné, kdo může úvěr poskytnout, není tomu tak. Každý úvěr lze takzvaně podmínit, a to podmíněním určité věci nebo taktéž využitím nějaké služby například nebankovní americkou hypotékou.

Rovněž tak může být mezi dlužníkem a věřitelem i zprostředkovatel, kterého povinností je sjednat dlužníkovi úvěr od poskytovatele.

Úvěry se od sebe odlišují i od toho, za jakým účelem se poskytují. Rozdělujeme jich proto na:

1. Účelové –kdy je konkrétně stanovené to, na co bude úvěr použitý. Patří tam například 100% hypotéka.
2. Neúčelové – patří tam například kontokorentní úvěr, kreditní karty, osobní půjčky nebo americká hypotéka.